neděle 23. února 2014

Mosh pit, Wall of Death a Pogo



Tisíce lidí si užívají svůj metalový koncert, popíjejí pivečko, houpají se do rytmu, aplaudují, hrozí pěstmi ve vzduchu, hrají na „vzdušné kytary“ … zkrátka klasický koncert jako každý jiný. Náhle však kapela nasadí svoji nejrychlejší a nejdivočejší věc a v hledišti se strhává peklo. Několik desítek, nebo i stovek fanoušků začne najednou běhat rychle v kruhu a prudce do sebe vrážet a strkat. V této chvíli nezáleží na tom, kolik vám je let, zdali jste muž či žena, nezáleží ani na barvě pleti, náboženství či v jakém jste se narodili znamení. Jediné podstatné v této chvíli jsou vaše výška, váha, síla a odvaha. Jestli jste mírumilovná a poklidná nátura, bylo by v této chvíli vhodné klidit se kvapem stranou. 

Ačkoliv však tento divoký kruh na první pohled vypadá hrozivě, nikdy zde nejde o to někoho zranit, i když se to často neobejde bez menších šrámů a modřin. Podstata je však úplně jiná. Jde zde o to prožít onen pocit nezkrotnosti, svobody a divokosti, díky které člověk může vybít ono obrovské množství energie, kterou metalová a rocková hudba ve svých fanoušcích probouzí až do takové míry, že jsou ochotni propuknout v něco takového, jako je například Moshpit nebo tzv. Wall of Death, kdy se proti sobě rozeběhnout dvě vlny pačesatých a černě oděných fandů, což v mnohých přihlížejících zákonitě evokuje, že se před nimi právě střetly dvě armády. Ačkoliv však název Wall of Death zní děsivě, opět zde nejde o to někoho zranit ani vyprovokovat rvačku. Najdou se pochopitelně i tací jedinci, kteří díky alkoholu, adrenalinu, či neodhadnutí své síly tuto situaci vyhrotí do nepříjemných rozměrů, avšak poslání Moshpitu nebo stěny smrti je jiné a to si nespoutaně zakřepčit.

Všechny tyto divoké projevy však mají svůj kořen zvaný Pogo. Tento druh „tančení“, které připomíná spíše bojový tanec nějakého pradávného barbarského kmenu, lze neoficiálně datovat a připisovat éře punkrocku, kdy mladí rebelové, s bizarními účesy a ověšeni spousty kusy železa, dávali takovýmto zuřivým tancem najevo svůj vzdor a odpor k veškerému řádu a naškrobenosti celé společnosti, ale rovněž také i svoji nespoutanost a nezájem o vnucované hodnoty a pravidla.


Dnešní účastníci moshpitu, poga nebo jiných jakýchkoliv alternativ tohoto nezkrotného a divokého tančení nečekají, že by je někdo nezasvěcený pochopil, nebo našel v jejich počínání smysl. Je jim to totiž z celého srdce jedno. Poslání tohoto druhu zábavy je totiž jasné a to si nespoutaně a svobodně „zapařit“!

Žádné komentáře:

Okomentovat