pátek 14. února 2014

Vážná hudba a její stručná historie, od počátků až do období romantismu.

Vážná hudba, nebo také někdy nazývaná jako klasická hudba, je označení pro hudbu která se vyvinula v evropské kultuře.

Je to ve své podstatě hudba umělecká, jejíž první dochované počátky, sahají až do období Renesance, kde z hudby pomalu mizí disonance a přikládá se větší důraz na harmonii.
Z období renesance, jsou nám známé formy hudby, například Gregoriánské chorály.
Gregoriánské chorály tvoří základní jednohlasé jádro, které se ustálilo již ve druhé polovině 8. století, a je vlastně zdrojem melodií, které nás přivádí k počátkům námi dochované evropské hudby.


V tomto období se rozmohla technika tisku, která se odrazila i v hudebním světě. Sice díky stálé dominanci církve, vznikali díla náboženského rázu, ale už v té době vznikala taneční hudba jejichž skladatelé začínali být, v této době už uznává za živa a ne jako jejich starověcí předchůdci, kterým se většina poct dostalo až po smrti.


Baroko
Velký vliv na barokní hudbu měla Třicetiletá válka, která dávala hudbě typickou dramatičnost, jenž umožnila vzniknutí novým věcem. V období baroka, se stalo velké sloučení hudby a divadla, a tak toto období dalo vzniknou hudební formě jenž nazýváme opera.

Opera byla poprvé předvedena v roce 1607 a jejím asi nejznámějším představitelem je v tomto období Antonio Vivaldi, jehož soubor koncertů Čtvero ročních období je asi nejznámější dílo v Barocké opeře.

  
Další důležitý zvrat v tomto období, je i vznik prvních orchestrů, které se vyvinuli z doprovodních skupin a vokální hudby. Mnoho hudebních skladatelů bylo též virtuosními hráči. Na příklad Archangelsk Corely, byl znám svou hrou na housle a Johann Sebastian Bach byl virtuosním hráčem na klávesy.


Klasicismus
Tak jako na baroko měla vliv současné dějství, tak na období klasicismu měla zas vliv minulost a to filozofie starého Řecka a Říma. Skladatelé si z minulosti vzali vyjádření v ideálech vyrovnanosti,proporcí a disciplíně. Typické pro éru klasicismu je rozvoj veřejných koncertů. Ironií klasicismu jsou dvě jeho vůdčí osobnosti. A to Carl Philipp Emanuel a Johann Christian, který pomohli ukončit věk barokního stylu, jehož vůdčí osobností a jejím mistrem, byl jejich otec J.S. Bach.

V období klasicismu se začínalo koncertovat i pro běžné lidi. Proto v tomto období, už nemusel být skladatelé stále zaměstnán u šlechtice, nebo u nějaké rodiny aby mohl skládat, a nedřít život v bídě a chudobě. V klasicismu začala éra, veřejných koncertů, které vedli právě popularitě hudby a její orientace na prosté lidi.


Oblíbená hudební forma byla takzvaná homofonie, což je hudba, kde jsou melodie a doprovod jasně odlišené. Z této formy se vyvinula sonátová forma, která dokončila převrat barokního stylu na klasicistické.


Romantismus
V romantismu hledali skladatelé svou vlastní rovnováhu, mezi emocionální intenzitou a klasickou formou. Svou nezanedbatelnou roli začíná hrát i "hudební vypravěčství" (t.j. díla měla vyjadřovat nějaký faktický obsah) a to nejen v opeře, ale i v čistě instrumentálních skladbách.

V romantismu se tak poprvé dostala lidová hudba do sféry hudby klasické, kde vznikali první její interpretace.


Dalším charakteristickým znakem romantického směru je barva hudby. Hudba měla velikou škálu barev která byla podstatná pro vytváření exotických scén. Cestovatelství v hudbě bylo pro devatenácté století charakteristické.

Vážná hudba 20. století si dle mého názoru zaslouží vlastní článek a tak na její historii, se můžete těšit příští pátek.

Žádné komentáře:

Okomentovat