Příběh

Zrod nevyhnutelného...

Abych to vzal opravdu od začátku, musím se vrátit v čase do dob, kdy jsem začal objevovat hudbu a postupně chápat, že je to velká a neodlučitelná část mého já. To mi bylo asi 12, a asi jako spoustu z nás, jsem měl v té době velmi pomatené vnímání hudby. Avšak i přesto, někdy v té době, začalo několikaleté formování mé hudební identity. 

Další důležitý bod celého procesu přišel až mnoho let poté. Přesto, že to nebyl jeden určitý bod, ale formování po určitý delší časový úsek, budu ho pro usnadnění datovat na rok 2011 a šlo o moment, kdy jsem v sobě objevil vášeň pro plánování, organizování, řízení a vedení. Když toto smícháte s touhou tvořit, kterou mám snad od té doby co si sám sebe uvědomuji, byl to už jen "krůček" k myšlence, která vedla k Show Up festivalu.

Jak to všechno začalo

Chci něco vytvořit. Chci vytvořit něco velkého, něco z čeho budou mít lidé radost a z čeho budu mít radost já. Chci vytvořit něco, co prospěje mému okolí a pomůže ho zlepšit. Chci vytvořit něco, co bude mít hodnotu. Tyto pohnutky se ve mně mísily a bouřili čím dál, tím víc...

První, a často poslední, překážkou, na kterou narazí každý, kdo chce uskutečnit nějaký projekt, je otázka peněz. Kolik to bude stát a kdo to zaplatí jsou na počátku projektu otázky, o kterých se někdy projektantům doslova i zdá. Ani v mém případě to nebylo jiné, avšak nijak mě to nedeprimovalo ani netížilo a spaní jsem měl klidné. Bylo to dáno i tím, že jsem o tom "něčem", co chci vytvořit, přemýšlel zdánlivě racionálně a stále jsem o tom jen snil a viděl to spíše jako vzdálenější budoucnost. 

Nicméně to neznamená, že bych nebyl aktivní. Neustále jsem sledoval okolí, internet, příležitostně tisk a měl jsem přitom na paměti zmíněné pohnutky. Pak jsem jeden večer narazil na facebooku na událost, která se jmenovala "30ti denní výzva". Bylo to určité cvičení, z oblasti motivace a osobního rozvoje, rozvržené na oněch 30 dní a spočívalo v sestavení si takového individuálního osobního spisu, dle jednoduchého návodu. Nebudu zde popisovat detaily o tomto cvičení, ale zmiňuji ho zde proto, protože se přímo podílelo na tom co se mi honilo hlavou a z čeho tedy logicky přišel ten konkrétní nápad.

Už nevím přesně jak daleko jsem v tom motivačním cvičení bylale jeden květnový večer 2013 jsem brouzdal na netu, na Facebooku, a narazil jsem na reklamu, která odkazovala na výzvu v programu Think Big. Je to program Nadace O2, který nabízí finanční podporu mladým lidem, přesněji jejich projektům. Věděl jsem o tom programu už delší dobu, ale párkrát jsem na něj narazil mimo výzvu (období kdy je možné projekty přihlásit) a jindy jsem na to jednoduše zapomněl. Ale teď jsem si toho všiml, díky cvičení jsem byl velmi motivovaný a vědom si svých cílů, a v tu chvíli se něco začalo dít, a to velmi rychle......znáte ten pocit, když se na něco těšíte, je to zpočátku velmi tlumená emoce, která se snaží dostat napovrch......tak si představte, že to přijde a projeví se ve velmi krátké chvíli. Tak přesně to se stalo mně a v tu chvíli mi to bylo jasné jako nikdy předtím - bude festival!!! Lokální, menší, ale kvalitní festival!!! Festival, který dá možnost těm, kteří ji nemají, který bude od lidí pro lidi, a který bude všechny spojovat!!!

Utopie? Uvidíme. Je rozhodnuto, prozatím alespoň v mé hlavě, každopádně snění bylo dost, teď přichází realita.

Křest ohněm

Nápad by byl, prostředky relativně dostupné, teď vymyslet jak na to. [Relativně dostupné proto, protože do Think Big (!mimochodem, tento program velmi doporučuji všem, kteří chtějí uskutečnit nějaký projekt, jakýkoliv, je to skvělá příležitost, která nemusí už trvat dlouho!) se sice můžete přihlásit, ale zdaleka to nic neznamená, váš projekt bude spolu s dalšími několika stovkami projektů posuzovat přidělená komise a výherních bude jen určité množství.] Sám jsem to udělat nemohl, takže bylo nutné sehnat tým. Do uzávěrky přihlášek zbýval asi měsíc, což, ač se vám může jevit jako dostatek času na sepsání přihlášky a na domluvu s městem, ale opravdu není.

V každém případě, tým jsem sehnal, s městem jsem se domluvil (byť to byl jen začátek toho všeho) a se všemi ostatními partnery nakonec také. Nebudu tu detailně popisovat celý průběh příprav, co se povedlo a nepovedlo, co bylo jednoduché, co složité, bylo toho zkrátka spoustu, a stejně to nikoho nezajímá. Důležité je, že se to všechno nakonec dostalo až do bodu, kam se to dostat mělo.

Den D

No a den D už znáte. Ten den jsme společně s vámi, návštěvníky, kapelami, městem a všemi partnery konečně oživili stereotypem ztuhlé svatováclavské slavnosti a započali novou tradici festivalu, který vrátí, připomene a podtrhne samotný smysl hudby, a tím je spojovat lidi.

Ať už jste se v jakékoli roli již festivalu zúčastnili, nebo se naopak teprve chystáte na dalším ročníku, děkuji za Vaši přízeň a srdečně Vás zvu na další Show Up FestBudu se těšit :)


Milan Zeman
zakladatel